Oštěpařka Barbora Špotáková začínala s atletikou na 5. ZŠ v Jablonci nad Nisou, zejména pod vedením své matky Ludmily. Sama toto období považuje za nesmírně důležité: „Nikam se to nehnalo, ani se nic nepokazilo, získala jsem dobrý všesportovní základ.“ V roce 1999 začala cíleně trénovat na desetiboj a brzy zužitkovala dřívější všestrannou přípravu, když na juniorském mistrovství světa skončila čtvrtá v sedmiboji. Záhy se však rozhodla pro roční studium ve Spojených státech. Právě tehdy se v Barboře Špotákové zapustily oštěpařské kořeny. Rok 2005 znamenal rapidní vzestup výkonnosti. Na mistrovství světa Barboře jen těsně uniklo finále (výkonem 58.74 m skončila jako první nepostupující), vyhrála Světovou univerziádu a na sklonku sezony se vyšvihla na páté místo světových tabulek druhým nejdelším hodem české historie 65.74 m. Dosavadní vrchol Špotákové přišel v roce 2006. Třikrát během tohoto roku vylepšila český rekord. Nejprve na červencovém mítinku v Helsinkách překonala dosavadní národní maximum Nikoly Brejchové výkonem rovných 66 metrů. Na mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu vstoupila do kvalifikace novým rekordem 66.12 m. Ve finále však našla přemožitelku v Němce Steffi Neriusové a domů přivezla "jen" stříbrnou medaili. Zlato jí uniklo o 18 centimetrů. "Já jsem tušila, že mě přehodí," řekla novinářům po vyhlášení vítězů. "Navíc mi to lítalo sedmdesát metrů nahoru místo do dálky. Házela jsem to do kosmu místo rovně. Ale co, stejně se mi stříbro líbí víc než zlato," dodala s úsměvem: "Já jí to ještě někdy vrátím!" Ono "někdy" přišlo v závěru sezony na Světovém atletickém finále ve Stuttgartu. Tam vyhrála Špotáková právě před Neriusovou hodem dlouhým 66.21 metru, což byl opět nový český rekord.
Pak přišlo mistrovství světa v japonské Ósace. Tam Češky ovládly kvalifikaci. Brejchová jí vyhrála a Špotáková byla druhá. Hned úvodním hodem finále vylepšila Špotáková národní rekord a pak ho ještě jednou zlepšila a stala se tak mistryní světa. V roce 2007 byla vyhlášená sedmou nejlepší atletkou Evropy. Navíc v novém českém rekordu vyhrála atletické finále. Za tento rok se umístila ve Sportovci roku České republiky na druhém místě.
V roce 2008 jí čekala olympiáda. Od začátku sezony vyhrávala jeden závod za druhým. Na olympiádě se čekal útok na zlato. Nic jiného zkrátka nepřicházelo v úvahu. Jenže tak snadné jak to vypadalo to rozhodně nebylo. Hned prvním hodem Ruska Abakumovová překonala své maximum a poté i evropské. Bára se dostala o něco za ní ale v deštivém počasí to prostě dál nešlo. Jeden horší pokus střídal druhý. Už měla jen jediný pokus. Královna prvních hodů se rozeběhla a hodila. Všichni zatajili dech a čekali. Daleko, je to daleko. Dál než Ruska. Špotáková nevěřícně koukala. Soupeřky se kolem ní radovaly, že porazila neznámou a podezřelou Rusku, která se z ničeho vyšvihla k takovým výkonům. Abakumovová však měla ještě pokus k dobru. Bylo to daleko ale na zlato to nestačilo. Špotáková tak v úžasném souboji dokázala vyhrát zlato. Její úspěšný rok však zdaleka ještě neskončil. Na světovém finále hodila nový světový rekord.
Špotákové se dařilo i ve škole. Na pražské ČZU úspěšně zakončila studium a získala titul Ing.